Roztodivně přírodou vytvarovaný kus dřeva, na pohled zajímavý, ale k neužitku – samorost. V přeneseném významu člověk zvláštní, osobitý, nezapadající do představ a škatulek společnosti. Je dobré jít si svou cestou, nebo je potřeba se přizpůsobit, začlenit? A naopak, dovedeme mezi sebe přijmout člověka odlišného, ocenit jej a inspirovat se jeho originalitou?
Vždyť i SAM, který tímto ročníkem oslaví 20. narozeniny, je takovým samorostem ve svém tradičním prostředí. Stejně jako dřevěný, i lidský samorost, když dostane šanci, může být nejen okrasou, ale také obohacením.
Také naše víra může být živá a praktická, nebo mrtvá tradice, hezká jenom na pohled. A mohli bychom slovem samorost označit i Ježíše?
